Ve čtvrtek 26. října se uskutečnila na Gymnáziu v Hranicích pro třídu 3. A přednáška o expedici na jednu z hor nedaleko Annapurny v Himálajích. Zajímavě a poutavě o zážitcích z výpravy hovořil vedoucí expedice Pavel Kačer. Celé vyprávění doplnil promítáním videa a množstvím fotografií. Pro ty, kteří nespěchali po zvonění na oběd, byla zajímavá i ukázka horolezeckého vybavení – lan, cepínů, maček, karabin a dalších speciálních hračiček horolezců, které jsou nezbytné pro zdolávání himálajských hor.
Pár úryvků z vyprávění

…Sestup je velice složitý a dlouhý. Problémem je sestup kamenným žlabem, vše je komplikováno mlhou a tmou. V suťovišti Roman ještě láme hůlku. Gábo a já stojíme na hraně u výstupového žlabu na velkém balvanu a snažíme se naše kamarády blikáním čelovek navést k nám. Po desáté hodině večerní stojí celá šestice zase spolu. Na tyto okamžiky se nezapomíná. Tohle je jedna z věcí, pro které se tak rád vracím do hor. Těžko tento můj pocit popsat někomu, kdo nezažil, kdo ano, ví, o čem mluvím…

…Na třináctou hodinu domlouváme návštěvu místa, kde hinduisté pálí své mrtvé. Máme štěstí, vidíme několik hranic v různém stupni žehu. Zápach spáleného lidské masa není nic příjemného. Pozorujeme říčku, ve které plavou části oblečení, různých zbytků a dalšího smetí. Dohořelou hranici nametají do říčky. S úžasem sledujeme koupající se děti o sto metrů níže po proudu a pár dospělých čistících si zuby…

…Před Chrommongem (malá vesnice) zastavujeme u chýše a ptáme se majitelky, zda by nám neuvařila čaj. Souhlasí a tak jdeme dál. Na ploše cca 4 x 4 m má rodina všechen svůj majetek – najdete úplně vše – ohniště, skladiště nezbytných potravin, kuchyni, ložnici, atd. V chatrči v rohu sedí malá krásná holčička. Jmenuje se Pritti. Dárek od Štěpánovy neteře ji dokáže rozzářit oči tak, jako jsem to ještě nikdy neviděl. A k tomu stačila malá obyčejná dětská panenka…

Z vyprávění Pavla Kačera a z deníku Petra Pražáka volně upravil Mgr. Ivo Macháček.