Quilling nazývaný také papírový filigrán je jednou z výtvarných technik, která spočívá v natáčení a formování proužků papíru do požadovaných tvarů. Z těchto tvarů mohou poté vzniknout různé dekorace i praktické pomůcky.
Tato metoda slouží k výrobě přání, obrazů, šperků, svícnů, nádob, k výzdobě květin, rámů obrazů apod.
Quilling má dlouhou tradici a historii. Kdy přesně tato metoda vznikla, není bohužel známo. Ovšem má se za to, že začala vznikat v prvním století našeho letopočtu v Číně, v době po vynálezu papíru, některé zdroje se zase přiklání k teorii, že quilling vznikl ve starověkém Egyptě. Tato technika je tedy známá již po staletí.
V době 3. a 4. století našeho letopočtu se této metody využívalo především ve šperkařství, kdy se pro dosažení požadovaných tvarů natáčely stříbrné a zlaté drátky a vznikaly tak originální kovové šperky a doplňky – tato technika byla označována jako kovový filigrán. Pro mnoho lidí byl kov nedostupný a postupně jej nahrazovali papírem – vznikl tedy papírový filigrán. První zmínky o něm se datuji do let kolem roku 1200.
Ovšem první skutečné důkazy o existenci quillingu je možné datovat do let mezi 15. – 16. stoletím. V této době francouzští a italští řeholníci a řeholnice využívali k výzdobě posvátných knih a předmětů zbytky papíru, které navíjeli na husí pera – odtud název QUILLING, který je odvozen od anglického (italského, francouzského) slova QUILL – což znamená brk, pero.
Největšího rozmachu se quilling dočkal na konci 16. a na počátku 17. století. Quilling byl v té době spolu s háčkováním a jinými uměleckými technikami považován za správný koníček pro mladé dámy z vyšší společnosti. Ke konci 18. století však začal zájem o quilling i její prestiž upadat a výuka quillingu, která byla dříve zařazována v kurzech pro mladé dívky, vymizela.
Svého znovuobjevení se quilling dočkal později v Americe s příchodem nových osadníků.
V současné době je tato technika opět na vzestupu a její popularita roste.